Nová koncertní síň pro Prahu
New Concert hall for Prague
2013
Marek Přikryl
diplomní projekt na Škole architektury AVU
1. cena v přehlídce diplomových prací ČKA 2013 (uděleny 3 první ceny)
2013
Marek Přikryl
diploma project at the Academy of Fine Arts in Prague
Czech chamber of architects award for the best diploma project (within 3 awarded projects)
Přijměme fakt, že existuje poptávka po novém sálu české filharmonie jako vklad městu a splátka dluhu. Za poslední čtvrtstoletí se nepostavilo téměř nic ze staveb veřejných. Všechna muzea, divadla, nádraží, školy a akademie byly vybudovány za Rakouska-Uherska. Město navíc stačilo prodat a zastavět obchodem mnoho svých pozemků, včetně těch vhodných pro filharmonii. A nyní očekává blyštivý šperk.
Koncertní síň stavím na hranu hlavního nádraží. Jsem ohromen dynamikou koridoru novoměstských hradeb. Hlavní nádraží se svým předpolím je místo pro exkluzivní velkoměstskou příležitost, která je připravena pro velký dům. Navrženo pro bulvár, tramvaje a metropolitní scenérii. Parkoviště v úrovni magistrály jako podšálek, sokl a jeviště dosud nevídaných událostí. Aktivace této plošiny koncertní síní, posazenou na hranu stávající platfomy, do míst dopravních ramp. Vzniká souvislé pole směrem k Národnímu muzeu, k poctě bývalé hradební promenády hraběte Chotka, fenomenálnímu počinu z první poloviny XIX. století. Předpokladem je přeměna magistrály na komfortní bulvár. Věřím, že navrácení noblesy a velkorysosti do těchto míst přispěje celku.
Plyš a řízek stranou, těžištěm domu budiž velký sál. Blíže k podstatě věci, méně eskalátorů. Volím prostorové schéma „shoebox“ místo „vineyards“. Krabice od bot znamená více hudby, méně divadla. Je jednosměrným sálem, hierarchizovaným, ne nepodobný sakrálním prostorům. Návštěva filharmonie je slavnost. Sál je ve své přímosti nelíbivý a pozbývá senzaci vinice. Podstatný je sál, objemný, hmotný, přiměřeně (ne)pohodlný, nikoli akustika univerzální, ale specifická, pro hudbu čistě symfonickou. Filharmonie hraje vysokou hru s výraznými čely okolních budov. Břicho zvedající se vysoko nad parkem dává domu obrys a městu siluetu. Kónická noha podpírá celek.
Společnosti je nadřazený zájem jednotlivce, lhostejnost k dění je zřetelná a v tom je semknuté XIX. století nedosažitelné. Nová filharmonie by měla vyvolat zájem, silnější než jiný velký dům, a Praze by taková situace pomohla.
Admit there is a demand in Prague for a new Czech Philharmonic Hall – as a contribution to the city and to fill a cultural gap. Very few new public buildings have been built over the last quarter century. The city’s museums, theaters, railway stations, schools, and academies were built in the times of the Austro-Hungarian Empire. In the meantime, Prague has managed to sell off much of its available space – including those suitable for concert halls – for shopping centers. Now the capital craves a jewel in its crown.
I’m placing the new Concert Hall adjacent to the Main Railway Station. I’m awed by the dynamics of the corridor of New Town’s boundaries. The main railway station, with its front stage, is a suitable place for only an exclusive structure, already suited for a major building.
The parking lot on the level of the main access road is like a saucer beneath a teacup, a pedestal foreshadowing unheard-of events. The concert hall, perched on the edge of this platform and among traffic ramps, will activate this potential. It will create an uninterrupted deck in the direction of the National Museum, paying homage to the former town-wall promenade of Count Chotek, a spectacular achievement of the first half of the 19th century. I presuppose the transformation of the highway into a real metropolitan boulevard.
Without pomposity or consumer opportunities, the great hall will be the centerpiece of the building. No escaletors. I have selected a “shoebox” conception of the space, not a “vineyard.” This box means more attention to the music without unnecessary theater. It is a unidirectional hall with hierarchy, not unlike sacral spaces. A visit to the philharmonic should be a celebration. This hall, in its straightforward inauspiciousness, lacks the sensation of a vineyard.
The Philharmonic Hall plays a powerful game with the stern fronts of the surrounding buildings. Its belly, rising above the park, gives the building a frame and the city, a new silhouette. A conical leg props up the entirety. The focus is the performance hall – spacious, solid, relatively severe. Accoustically, it is not universal, but specific. Exclusively for symphonic music.
Society gives birth to the individual. Indifference to action is obvious, and in this the achievements of the 19th century are unattainable. The new Concert Hall will summon interest more powerfully than any other large building – and Prague can only benefit from that.
